Předvolební průzkumy. Pro nás politiky jsou to střídavě největší nepřátelé a zajímavé vysvědčení o naší činnosti. A pro některé asi i nekalé zbraně v psychologické válce o hlasy. Nicméně o tom můžeme vést spory, můžeme s nimi nesouhlasit, ale to je asi tak všechno, co se proti výskytu barevných sloupečků v mediálním prostoru dá dělat.

Výzkumy lze dělat lépe nebo hůře, nejsou všechny stejné a který je který, se často těžko pozná. Připomeňme si učebnicový příběh o Georgi Gallupovi, který před americkými prezidentskými volbami v r. 1936 kritizoval tehdy nejprestižnější výzkumy časopisu Literary Digest. Literary Digest rozeslal 10 milionů anketních lístků, z nichž se jim s odpověďmi vrátilo neuvěřitelných 2,3 milionu. Kam se hrabou průzkumy pár stovek voličů, které čteme dnes v novinách. A přesto to bylo k ničemu. Republikánský kandidát Alf Landon nezískal 55 %, jak časopis předpovídal, ale pouhých 37 % hlasů, prezidentem se stal Franklin Roosevelt a novým nejprestižnějším věštcem volebních výsledků George Gallup. Ten, přestože oslovil jen 50 tisíc lidí, předpověděl výsledky relativně velmi přesně.

Problém průzkumu Literary Digest byl prostě v tom, že oslovovali lidi na základě telefonních seznamů a registračních čísel automobilů, což se v USA ve 30. letech týkalo především bohatších vrstev, které vždy volí jinak než ty chudší, a to celkové výsledky zkreslilo. Druhá chyba byla v tom, že 2,3 milionu odevzdaných lístků je sice hodně, ale je to jen méně než čtvrtina z rozeslaných 10 milionů. Proto se mohl naplno projevit i vliv toho, že fanoušci Landona svému oblíbenému časopisu odpovídali o něco raději než fanoušci Roosevelta, a tak se jednoduše sešlo více odpovědí podporujících Landona.

To ukazuje, že ani s dobrými úmysly a neomezenými zdroji není vůbec jednoduché vytvářet dobré predikce. Můžeme se potom jen domýšlet, jak jednoduché je v metodice „něco přehlédnout“ záměrně. Nebo stačí si z možných přijatelných metod vybrat tu, která vám hraje do karet. Chcete ukázat, že nemá cenu volit malé strany? Vybafněte na lidi s otázkou „Koho byste volili?“, nedejte jim na výběr ze seznamu možností, a snížíte tím šanci, že si někdo zrovna vzpomene na nějakou zajímavou alternativu. Přitom u voleb, kde má na výběr z volebních lístků, by si ji nakonec vybral. Takovým stranám potom vyjdou preference menší, než reálně jsou. Takto to, mimochodem, dělá většina agentur v ČR, a Piráti by o tomto efektu mohli vyprávět...

Ošemetná je i role průzkumů ve vědomých i nevědomých podrazech v další fázi procesu – při interpretaci jejich výsledků ve veřejném prostoru. Např. Karel Schwarzenberg ještě vloni v létě říkal o Pirátech, kteří se v té době pohybovali mezi 3 a 6 %: „Přesto doufám, že ctění voliči nebudou plýtvat svými hlasy v situaci, která je tak vážná. Neměli by volit strany, kde je riziko, že jejich hlasy propadnou.“ Následně se ukázalo, že tato pětiprocentní poklička držela pirátský rozlet uměle, a jakmile se lidé dozvěděli, že hranici asi překonáme, zamíchalo to preferencemi tak, že bychom to mohli dnes TOP 09 škodolibě oplácet. Jenže to není fér, výsledky průzkumů takto využívat.

Karel Schwarzenberg ovšem nelhal, tehdejší průzkumy skutečně vyjadřovaly nejistotu nad pirátským postupem. Naše média jsou na tom hůř. Jen na málokterých serverech, kterým záleží na jejich pověsti, dnes najdeme průzkumy od vyloženě nevěrohodných agentur, zato v disciplíně s názvem „dokážeme o výsledcích říct pravdu?“ prohrávají všichni. Zejména ignorování přirozené chybovosti průzkumů páchá škody, přitom velikost některých druhů chyb se dá předpovědět předem z velikosti vzorku a podobných charakteristik. Příkladem budiž poslední průzkum Kantar TNS pro Českou televizi.

Nejprve samotná ČT. ANO má sice o něco nižší výsledek, ale při pohledu na odhady chyb měření u dubnového a květnového průzkumu zjistíme, že výsledky jasně říkají, že to může být prostě náhoda. Nárůst ODS je od předchozího měsíce také zanedbatelný, pouze pokud bychom brali celé období od voleb, lze o ODS říct, že roste. Výzkum také, při přihlédnutí k odhadům statistických chyb, neříká, že by lidovci skončili pod pěti procenty, pokud by teď byly volby. Stejně jako u STAN a TOP09 je to podle výzkumu velmi nejisté, ale titulek neprávem zmiňuje právě jen KDU-ČSL.

Aktuálně.cz dělá stejné chyby.

Hospodářské noviny správně uvádí, že by ANO vyhrálo volby, a to je jediné tvrzení mezi všemi těmito titulky, které skutečně reflektuje aktuální výsledky Kantaru. A zbytek titulku už s nimi nemá s mnoho společného.

Ani Novinky.cz si neuvědomily, že (bohužel) ve výsledcích ANO není žádný podstatný trend.

iDnes.cz z nejasného důvodu porovnává květnové výsledky s výsledky z února. To je rafinovaná metoda, jak napsat čtivý titulek, i přesto, že výsledek výzkumu zní „od dubna se nic nestalo“.

A co je tedy správně? To vám nepovíme, ale podívejte se třeba na agregátor výsledků těch věrohodnějších průzkumů na mandaty.cz. A pamatujte, jediný opravdový průzkum, jsou samotné volby.

Komiksový obrázek upravený z xkcd.com

Podívejte se také na další pirátský článek o průzkumech s dalšími informacemi

Za větší část „analýzy titulků“ děkujeme Michalovi Škopovi z KohoVolit.eu